Kortikoidy a lokální imunomodulátory

Vnitřní nežádoucí účinky 

Ty by nastaly v případě, pokud by člověk používal kortikoidy na více než 30% tělesného povrchu. Pak se část kortikoidů začne vstřebávat i do krve. Podobné riziko hrozí i v případě použití na místa s velmi tenkou kůží, jako je obličej, či oblast genitálu. Dnes již také záleží i na typu kortikoidu.Starší generace léků měly větší nežádoucí účinky, modernější, používaná v současnosti, má profil daleko bezpečnější.
 

Vnější nežádoucí účinky 

Kožní nežádoucí účinky nastávají v případě, kdy člověk používá léky špatně. Tedy aplikuje tlusté vrstvy, několikrát za den, dlouhodobě bez pauzy. Jedná se o atrofii, tedy ztenčování kůže, tvorbu žilek či jizviček, tedy o jakési stárnutí kůže. Kortikoidy jsou látky, které jsou lidskému tělu v podstatě přirozené. Jsou obdobou hormonu kůry nadledvin, takže pokud jejich dávka není přehnaná, organismus si s nimi dokáže bez problémů poradit a nedochází k jejich hromadění v organismu nebo ke sčítání účinků po řadu let. Používají-li se tyto léky v souladu se zásadami bezpečnosti a přesně dle instrukcí lékaře, nemusejí nežádoucí účinky nastat.

Jak tedy kortikoidy používat, abychom z nich vytěžili to pozitivní a vyhnuli se nežádoucím účinkům? Je třeba zdůraznit, že kortikoidy nejsou určené pro péči o suchou kůži, ale jde o protizánětlivé léky. Během jejich používání je tedy třeba kůži dostatečně promazávat promazávacími prostředky. Kortikoidy se často kombinují s dalšími látkami ve formě mastí a krémů, které mají protizánětlivé účinky, třeba již zmíněný ichtamol. Samozřejmě je nutné dodržovat i všechna běžná preventivní opatření.
 

Pokud se onemocnění zlepšuje, nasazují se různé režimy léčby. Obvykle se kortikoidy aplikují jednou denně na večer v tenké vrstvě na postižená místa. Jakmile začíná zánět ustupovat, nanáší se lék ob den na noc, pak ob dva dny na noc a frekvence použití se pomalu snižuje. Je to proto, že sklon k zánětu v kůži stále přetrvává, takže pokud by došlo k náhlému vysazení a zánět by ještě nebyl zcela zahojen, znovu by propukl v plné intenzitě. Buď se pak postupným snižováním lék úplně vysadí, to v případě, že se zánět zcela zahojil, nebo se onemocnění sice zlepší, ale zbytky zánětu v kůži přetrvávají. Pak stačí použití kortikoidu dvakrát týdně. V kůži se totiž vytvoří jakási zásobárna a tu stačí pouze doplňovat. Také záleží na lokalizaci ekzému. Existují místa, která jsou pro použití kortikoidů kritičtější - obličej, krk, případně použití u malých dětí a také záleží na samotném průběhu nemoci. Totiž ani nízká frekvence použití kortikoidů dvakrát týdně, pokud by probíhala dlouhodobě, není bezpečná. Poté se jejich použité vysazuje a léčba se doplňuje o další léky.
 

Pokud i přes léčbu kortikoidy zánět propuká znovu, nebo v případě malých dětí, nebo je ekzém na citlivých partiích obličeje, krku, či genitálu, používají se léky relativně nové a to jsou lokální imunomodulátory. I tyto prostředky tlumí nežádoucí zánět v kůži. Tak, jako v případě léčby kortikoidy, musí paralelně i s touto léčbou docházet k dostatečnému promazávání kůže a i zde je nutné vyhýbat se dráždivým látkám a vlivům. Lokálních imunomodulátorů není tak široká škála jako kortikoidů, ty mohou být slabé, silné, v mastech, v krémech či v roztocích. Neznamená to ale, že by nebyla dostatečná možnost, jak tyto imunomodulátory použít. Tyto léky mají velikou výhodu v tom, že jejich dlouhodobé použití je bezpečné, nenastávají zde tedy nežádoucí účinky, jako v případě kortikoidů. Někdy ale, obzvlášť v akutní fázi, mohou dráždit, není tedy chybou zezačátku na několik dní zklidnit kůži kortikoidem a pak přejít k té dlouhodobé, udržovací péči lokálními imunomodulátory. Ty se v počátku používají intenzivně, tedy dvakrát za den nebo jednou denně na večer, poté co se choroba stabilizuje, přechází se na udržovací frekvenci dva až třikrát týdně.